Půl hodiny před srazem už stál můj Mondík osamocen na parkovišti u Macochy a já s rodinou vyčkával prvního účastníka a zároveň s obavami sledoval oblohu. Zatímco jsem paní výběrčí charakterizoval účastníky srazu jako rodinky s dětmi, auta bez tuningu, přiřítilo se černé vytuněné MKII a bravurně zaparkovalo vedle mého. Byl to pro klub zatím neznámý forďák, který pečlivě sleduje náš web a na srazu projevil zájem stát se řádným členem. A pak už se to rozjelo. Každou chvíli posílala paní výběrčí Mondea, která se naučila velmi rychle rozeznávat od vozidel ostatních návštěvníků, na protější stranu parkoviště mezi nás. Jediné cizí auto, které narušilo naše řady byla tuším Toyota, jejíž cizokrajné posádce se zřejmě zalíbila naše taky „šikmooká“ autíčka.  Každá posádka dostala program s mapkami, tak jak jsem to vyčetl ve srazovém desateru, jehož autor (DR) přijel svým kombíkem, kterému vzadu kus chybělo. Při bližším ohledání vyšlo najevo, že nám Radek přijel ukázat svoje nový ST-čko :o) A pak už nastala ta správná srazová diskuse nad auty, u kterých převládnul zájem o výše zmiňované černé MKII s ST doplňky. Zástěrky, které majiteli po úpravách zbyly ihned změnily majitele (John517). Cena se vyšplhala na neuvěřitelných 0,5 litru blíže neurčené tekutiny.

            Vzhledem k množství účastníků a propustnosti jeskyní (max. 55 osob ve skupině po 20minutách) bylo nutné odjet z Macochy do Sloupsko-šošůvských jeskyní ve dvou skupinách. Tady jsem chyboval, neboť jsem předpokládal, že na parkovišti zůstane dostatek účastníků, kteří první skupinu vytvoří. Ve skutečnosti na první vstup do jeskyní odjelo pod vedením Johna pouze 10 aut. Zbytek účastníků se z pro mě neznámých důvodů nevracel na parkoviště. Objasnila mi to SMS od Mikkiho – zůstali v Pustém žlebu – nestíhala lanovka. Naštěstí moje záchrana John ve Sloupu zařídil posunutí vstupu do jeskyně a větší množství osob ve skupině. První skupina asi neměla radost z čekání, ale na druhou stranu si mohli prohlídku více vychutnat.

            Do Baldovce jsme se přesunovali již společně s hodinovým zpožděním. Ta hodina potom hodně chyběla. Za poněkud chladného počasí probíhaly jednotlivé disciplíny – jezdilo se na čtyřkolkách, řádilo se v lese při paintballu. Středem zájmu bylo lanové centrum a výcviková věž, kde se šplhalo bez rozdílu věku. Čas velmi rychle utíkal a lukostřelba probíhala opravdu už za tmy, bohužel ohnivé šípy nebyly na skladě. Jízda po lanové dráze a Big Swing byly odloženy (spíš pro chladno než tmu) na nedělní ráno. Závěr sobotního večera jsme strávili v teploučku restaurace přímo v kempu.

            Nedělní ráno jsme hned po snídani zahájili „zlatým hřebem programu“ lanovou dráhou, u které jsme mohutně povzbuzovali odvážlivce, mezi nimiž nechyběl milovník adrenalinových sportů Zdenal se svou kamerou. Moc se těším na ty vzniklé záběry. Z časových důvodů již nebylo možné absolvovat poslední plánovanou disciplínu Big Swing (skok 8 metrů volným pádem do zhoupnutí) Bylo totiž již nutné vyrazit směrem k Vyškovu, kde na nás čekali v leteckém muzeu. Většina se nás seřadila do kolony k odjezdu, menší část zůstala v Baldovci a vydala se na plánovanou vycházku k propadání říčky Bílá voda podle turistických značek a průvodce, který připravil John.

            Ve Vyškově už na nás čekali a co bylo krásné – umožnili nám parkovat svoje miláčky přímo mezi letadly. Průvodkyně byla zpočátku trochu rozpačitá, ale po chvíli jsme se přece jen nějaké zajímavosti dozvěděli. Zde byl taky sraz ukončen. Mnozí ocenili blízkost dálnice a vyrazili doufám že všichni spokojení ke svým domovům.

 Tak ahoj zase někde na srazu!