Protože jsem byl jeden z organizátorů na parkoviště Delvity jsem dorazil jako první. Připevnil na auto transparent oblékl oranžovou vestu (nové označení pořadatelů) a spolu s Basicem vyrazil rozmístit navigační cedulky (šipka s logem CMC). Mikki zůstal na parkovišti pro vítání prvních účastníků. Ti na sebe nedali dlouho čekat a tak chvilku po deváté jsme už rozdávali program a jmenovky. Vše klapalo jak na drátku, sluníčko svítilo a první skupina vyrážela směr rozhledna a medvědárium. Pak se na nás přišel podívat pracovník Delvity (patrně se někdo se zákazníků zmínil), ale vzhledem k tomu, že volných míst k parkování bylo stále habaděj a takřka každý účastník si u nich stejně nakoupil neviděli jsme v tom žádný problém. Krátce po odchodu druhé skupiny se však dostavila městská policie a následovala kulturní vložka :o). Transparent s logem také přilákal dívčinu s MkII, kdo ví možná budoucí členka CMC. První skupina se vrátila poreferovala o medvědech a v čele s Basicem vyrazila na oběd do Loděnice. To už sluníčko pálilo celkem slušně a čas ubíhal pomalu. Vzhledem k tomu, ze nás bylo méně než jsme čekali (celkem okolo 30 aut) rozhodli jsme se vyrazit s druhou skupinou na oběd dříve a pokračovat pak už společně.

Zaparkovat ve Století nebylo jednoduché, ale po chvilce jsme už obědvali. Z parkoviště sem byl nucen vyjet staveništěm, abych se dostal do čela. Kolona se zformovala a vyrazila po dálnici směr Točník. Kolonu se dařilo držet pohromadě i po opuštění dálnice a dorazila na louku pod Točníkem. Odtud skupinky vyrazily do kopce na jehož vrcholu byl hrad. Cesta byla prašná a sluníčko dotěrné, přesto i malé děti zvládli výstup bez větších komplikací. Cestu lemovala ohrada s zvířaty takže měli i co obdivovat. Z hradu byl krásný výhled do okolí ze spousty oken a zbytků hradeb. Slavnost Slunkatoč začínala divadlem v hradním sklepení, které však Bára (moje tříletá dcerka) komentovala slovy „nelíbí“. Čas odjezdu se blížil a tak jsme dolů vyrazili zkratkou (obdivuji ty co jí vyšli nahoru) a chvilku zůstali na dětském hřišti u louky s auty. Pak následoval přesun do kempu Plešivec opět v koloně a bez problémů. Následovalo ubytování a stavba stanů. Pak proběhla valná hromada a přesunuli jsme se pod stromy ke grilu. Maso a klobásky přišly vhod stejně tak vychlazené pivo. Po chvíli se rozhořel i oheň a rozběhly diskuse jak o autech tak o všem možném, které vydržely až do časných ranních hodin. Někdo odjížděl už navečer někdo nad ránem někdo šel přespat do chatky, stanu či auta.

Ráno nás čekala snídaně a příprava k odjezdu za dalším programem. Basic odjel s jednou skupinou na motokáry do Žebráku a já s druhou do obce Svatý Ján odkud nás čekal výstup na Solvayovy lomy. Cesta se ukázala být ještě náročnější než na Točník a kočárkáři mě v tu chvíli zcela jistě neměli rádi. Po náročném výstupu čekalo další překvapení součástí prohlídky je i důlní šachta s teplotou cca 8°C na což nebyl takřka nikdo připraven. Rozhodli jsme se to risknout a po ukázce dobových strojů a výkladu o těžbě vápence jsme byli důlním vláčkem dovezeni až před šachtu. Pobyt v ní naštěstí nebyl moc dlouhý takže jsme ho přežili bez omrzlin :o). Pak nás čekal sestup dolů k autům, kde jsme se rozloučili a rozjeli k domovům. Tedy já a Sedlaq jsme ještě zašli do místní hospody na oběd. Unaveni a plni dojmů jsme vyrazili domů i my.

Sraz (ač pro mě a ostatní organizátory trochu náročnější) se vydařil a byl jsem moc rád, že jsem poznal osobně další členy CMC a už se těším na další podobné setkání (nejspíše moravský sraz).