Na neděli 30.1. byla naplánována Mondeo Clubem akce "škola smyku" na letišti v Panenském Týnci.

Vzhledem k tomu, že jsme na takovéto akci ještě nikdy nebyli, nešlo si ji nechat ujít a rozhodně jsme dobře udělali.

Sraz byl domluven mezi 9.30 a 10.00 na letišti. S Brouksonem jsme se srazili v 9.00 před motolským krematoriem. Naštěstí to byla srážka pouze obrazná, ale stejně se stala zdrojem drobných vtípků.

Cesta byla díky návodu Michala bezproblémová, silnice suché, provoz jako v neděli ráno a přesně o půl desáté jsme dorazili na letiště jako téměř poslední.

Michal na nás čekal a po chvíli čekání na případné další posádky jedeme na plac, na kterém se budeme klouzat.

Přijíždíme a už vidíme 4 auta chaoticky se smýkající a klouzající po letištní ploše za doprovodu sněhových gejzírů.

Pozorujeme dovádění kolegů na ploše, zjišťujeme, že to zase tak hrozně nevypadá a tak po vyprázdnění plochy nasedáme a začíná to, proč jsme sem všichni přijeli - pálení spojek, broušení vzorků pneumatik a hlavně zkoušení smyků. Zařazuji dvojku, rozjezd s protáčenými koly, rychlost cca 40-50, zatočit pod plynem, ručka a pokus o smyk. Po prvních několika pokusech tímto způsobem zjišťuji, že to zas taková zábava není, protože auto sedí jako přibité a utrhne se jen trochu. Rozpomínám se na články o vyvolání smyku a zkouším auto párkrát zhoupnout ze strany na stranu pod plným plynem. Výsledek je o mnoho lepší, po několika zhoupnutích se auto utrhává a dostává se do prvního pořádného smyku. Kloužeme bokem, do skel buší zvířený sníh. Poté již si zkoušíme jeden smyk za druhým a začínáme být zručnější v jejich vyvolání. Vyrovnání se nám daří mnohem méně, částečně i z důvodu toho, že přece jenom plocha letiště snižuje psychické zábrany a dovoluje auto dostat do podmínek, ke kterým v běžném provozu asi dojde velmi výjimečně a snažím se jim předcházet. Dáváme si pauzu pro oddech a pro ochlazení motoru, který na takovéto zacházení moc zvyklý není. Ze stojících aut se šíří zápach spojek, brzd, pneu a jednou dokonce i kouř z chladiče, který byl naštěstí od vypařujícího se sněhu. Další kolo jedu s Mikkim, který byl na letišti dříve a má tudíž natrénováno. Auto vůbec nešetří, ale potěšilo mne, když prohlásil, že sedí velmi dobře. Sníh kolem nás víří, jeden smyk následuje druhý. Projíždíme hlubším sněhem a po obzvlášť vydařených téměř hodinách se náhle rozsvěcí kontrolka signalizující poruchu ABS. To už mne tolik nepotěšilo, naopak mohu říci, že mne to celkem rozhodilo. Kvůli pár smykům přijít o ABS není ta nejlepší varianta, nefunguje vůbec a já už začínám počítat, kolik mne bude stát nové.

Ale když se podobný problém stal i Petrsovi se stejnou mkI, trochu se mi ulevilo, že to asi nebude tak hrozné. S největší pravděpodobností se jedná o zanesené čidlo.

Následuje výměna aut stylem téměř každý s každým. Jízda s hatchbackem s více ojetými pneu je mnohem zábavnější. Lépe se dostává do smyku a otočení o více než 180° není problém. Následuje vjíždění na plochu po předchozím dlouhém rozjezdu, kde nájezdová rychlost je kolem 90-100 km/h. Toto je velmi efektní podívaná. Mondeo řítící se po úzké cestě touto rychlostí a následně prudce brzdící v oblacích sněhu. Osobně jsem si to vyzkoušel se Skolakem, který to vzal opravdu důkladně, připravil si velmi dlouhý rozjezd a nijak se s tím nemazlil. Hnali jsme se po cestě cca 110 a začínal jsem mít pocit že už je to až moc. Skolak tento pocit neměl a tak se nájezdová rychlost vyšplhala na 130. V autě už skoro propukala panika. Následovalo trhnutí volantem, ručka a už jsme se točili. Hradba sněhu zakryla všechna okna, adrenalin se vyplavil do krve a do nás se opřelo přetížení z několika hodin, které jsme udělali. Úleva po zastavení se na kolech byla v autě téměř hmatatelná. Osobně mohu prohlásit, že jsem měl chvílemi strach, ale tento zážitek stál za to. Nikdo už nenachází odvahu na napodobení této jízdy.

Ještě nějakou dobu trávíme jízdami na ploše, ale pak nás zima a hlodající hlad přesvědčuje, že je nejvyšší čas vyhledat něco k snědku. Někdo odjíždí pryč, většina se však rozhoduje pro oběd ve Slaném.

Nastartuji a má úleva po zhasnutí kontrolky a otestování ABS je opravdu veliká. Shodli jsme se, že mkI je zřejmě mnohem více náchylná na znečištění čidel ABS než mkII. Z počtu tří mkI s ABS se dvěma stala stejná závada. U MkII se to nestalo i přesto, že jich byla většina.

Oběd byl dobrý a probralo se při něm spousta důležitých věcí jako vždy.

Cestou zpět mne ještě zaskočilo klepání celého auta při rychlosti nad 90 km/h. Po příjezdu jsem zjistil, že na ramenech, nábojích, kolech a celém spodku jsou přimrzlé veliké kusy sněholedu, které byly pravděpodobně příčinou vibrací. Auta dostávala opravdu kapky.

Tuto akci hodnotím velmi pozitivně, za relativně mrzký peníz jsem mohl vyzkoušet chování vozu v extrémních situacích, což v normálním provozu nejde a ani někde na parkovišti bych si to netroufl. Sice se budu i nadále snažit smyku předcházet, ale když už k němu dojde, tak mám alespoň orientační představu jak se bude auto chovat.

Velký dík patří samozřejmě organizátorům i všem, kteří se účastnili, za dobrou partu a hlavně za to, že se vše obešlo bez nějakých problémů a všichni jsme si to užili.

Barbucha