Po ranním shlédnutí startu Bötcher rally Vyškov jsem vyrazil do Třebíče kam jsem s rodinou dorazil asi v 10:00 do prodejny FORD TIPA, kde již byli všichni účastníci třebíčského srazu. Po přivítání se známými tvářemi, které již prozkoumávali společně s mechanikem od fordu na zvedáku Zdenálův Ford Mondeo 2,5 Ghia, kde „lahůdkou“ byl jeho proděravělí výfuk.

Po té přišli na řadu další Mondea včetně mého a průběžně se majitelé dozvídali příjemné či méně příjemné informace o svých miláčcích. V mém případě jsem byl nadmíru spokojen – jemné prolínání na čerpadle servořízení a poškozený silemblok pod motorem jsem žádnou špatnou informaci neobdržel.

Prohlídka byla ukončena ve 12:00 a po krátké operativní poradě jsme se přesunuli do pivovaru v Dalešicích všem nám známému z filmu Postřižiny.

„Postřižiny jsou krásný film z mnoha důvodů. Možná hlavním z nich je volba prostředí, ve kterém byly v roce 1980 natočeny, tedy v tehdy dva roky uzavřeném pivovaru v Dalešicích. Od roku 2002 vaříme v tomto tři a půl století starém pivovaru znovu pivo - a vaříme ho tak, abychom se nemuseli stydět ani před svými předky, ani potomky. Za to nás pochválil i Jiří Menzel“

prohlídka se uskutečnila v  prostředí nám všem známém z filmu, jedinou drobnou vadou byla zavřená restaurace. http://www.dalesicke-pivo.cz více řeknou fotografie pořízené v pivovaru.

Z tohoto důvodu jsme se dohodli na přesunu na oběd do obce Hrotovice.

Protože jsem se zdržel zakoupením turistické známky tak jsem spolu s rodinou viděl příjezd motorkářského klubu do objektu pivovaru viz foto.

Po obědě nás čekala s otevřenou náručí elektrárna Dukovany a její informační centrum.

Prohlídka začala shlédnutím dvou filmů o jaderné energii.Pokračovalo prohlídkou s výkladem o jednotlivých částech elektrárny a spouštěním funkčních modelů.Velice poutavé byly tří koule velikosti míče na házenou ve kterých probleskovali elektrické výboje.Po prohlídce jsme se odebrali k odjezdu do Brna na bowling do centra Sportmax.Na zpáteční cestě jsme potkali kolonu vozů Fiat 127 – i já jsem byl jeden čas majitelem stejného vozu.

Ve sportovním centru kam jsme dorazili asi v 17:30 jsme si dali vytoužené kávu, pivo nebo limo podle toho kdo měl či neměl záložního řidiče.U bowlingu jsme se krásně pobavili zvláště pak nad výkony některých hráčů protože výkonnost byla jak na houpačce i ta moje.

Nevím v kolik odjížděli poslední účastníci srazu, protože já s rodinou jsem sportovní centrum opouštěl v 21:00, ale myslím si že jsme společně prožili pěknou  sobotu, tím chci poděkovat všem zúčastněným  a zvláště pak Radkovi.

Fordům zdar a Mondeum zvlášť.

René 021

Jako obvykle, tahle reportáž bude trochu i o organizaci srazu. Jednak to těžko dokážu oddělit a třeba to někomu pomůže při organizaci nějakého příštího srazu. Omluvte prosím horší kvalitu některých fotek (převážně mých), nechal jsem je tam pro dokreslení atmosféry (lepší jsem neměl).

Samotném srazu jako obvykle předcházela jeho příprava, v tomto případě celkem jednoduchá. Datum určilo hlasování na klubovém fóru a o místě konání bylo rozhodnuto v okamžiku, kdy se k úvodnímu srazu a technickému (už dávno nejen technickému a nejen o autech) pokecu se podařilo získat spolupráci autorizovaného dealera a servisu Ford, firmu Tipa F a.s. v Třebíči, jezdím tam s vlastním autem a tak jsem se prostě zeptal. Za ochotu a vstřícnosti jim patří poděkování, pro naši partu nadšenců nabídli možnost bezplatné základní prohlídky auta přijímacím technikem a předváděčku nových aut. Pak už jenom stačilo doplnit další body programu, tedy vybrat ze všech dostupných možností zábavy a poučení jenom několik v pohodě stihnutelných věcí. Takže 11.9.2004 v 8:35 (organizátor bohužel prostě musí být na místě první) jsem spolu se svou manželkou dorazil do servisu Tipa F. Bylo ještě chladno, i když obloha slibovala hezké počasí a sotva jsme stačili vypít jednu kávu z automatu, začali se sjíždět další účastníci srazu. Brzy nás bylo 6 a mohly začít prohlídky. V podstatě od začátku se nám věnoval vedoucí příjmu Ing. Němec, zájem o prohlídku byl podle očekávání docela velký. Celkem se na zvedáku vystřídalo 8 klubových aut a nutno dodat, že všechna byla v dobrém stavu, samozřejmě byly rozdíly, ale žádné závažné závady se neprojevily. Prohlídky aut nám zabraly celé dopoledne, z plánované prezentace nových aut tak nakonec z časových důvodů sešlo, ale snad to nikomu nevadilo.

Zhruba ve 12:00 jsme s rozloučili se servisem Tipa F a vyrazili do Dalešic, na prohlídku místního pivovaru a hlavně na oběd, i přes mé upozornění na možné zpoždění přísunu potravy už prý někteří členové umírali hlady (a to ještě netušili, co je čeká). Přesun proběhl v klidu a docela rychle, s jízdou v kolonách už máme bohaté zkušenosti. V Dalešicích se bohužel potvrdila předběžná informace z přípravy srazu, v pivovarská restauraci byla uzavřená společnost, takže jsme neměli ani možnost ochutnat místní pivo, natož se zde najíst. Zato se nám podařilo přesně stihnout začátek prohlídky v muzeu. O prohlídce jenom stručně, trvala téměř hodinu a dozvěděli jsme se o historii vaření piva v místním pivovaru a také pár zajímavostí z natáčení filmu Postřižiny (ano, točily se v Dalešicích, jak lze snadno poznat z následujících fotografií).

Prohlídka pivovaru skončila a na prázdném stole znovu ležela otázka oběda. Byl nejvyšší čas použít plán „B“ (samozřejmě předem připravený) a přesunout se do hotelu Sport ve 3 kilometry vzdálených Hrotovicích. Ale přesto, že to byly pouhé 3 km a všichni byli hladoví, k hotelu dorazilo o dvě mondea méně. Nezbylo, než vyslat rychlého posla (vlastní manželku, bohužel už stejně musela odjet) zpět po trase najít opozdilce a nasměrovat je za námi. Dopadlo to dobře (možná by nás našli i sami) a oběd nezmeškal nikdo. Byl výborný, takže nikdo ani neměl čas na fotografování. Výjimkou je stůl s osmi česnekovými polévkami (ne, neměli jsme jednotné menu) a jediné opravdové pivo (12°), které jsem si i přes mlsné (občas i závistivé) pohledy všech ostatních dopřál já. Jenom pro jistotu připomínám, že moje mondeo si odvezla manželka a tak jsem si to zcela výjimečně mohl dovolit, po zbytek dne mi Peters 259 dělal osobního řidiče (zvykl bych si na to rychle), za což mu patří můj dík.

Po obědě, na závěr zpestřeném tragikomickou vložkou – inkasující číšník měl totiž poněkud mezery v matematice a předražit jídlo o 100 Kč mu nedělalo nejmenší problém, jsme se opět vydali na cestu k dalšímu bodu programu, jaderné elektrárně Dukovany. Tentokrát přesun proběhl hladce a ve 14:30 už stála naše mondea na parkovišti JE a my se vydali prozkoumat zářící realitu energetiky. Tady je nutné zdůraznit, že exkurze neprobíhá v ostrém provozu, jak by snad někdo očekával, ale zcela mimo areál elektrárny, vcelku pochopitelně. JE má své vlastní informační centrum, množstvím funkčních modelů, které reálný provoz docela věrně napodobují, samozřejmě spoustu různých exponátů a předmětů souvisejících s jadernou energetikou a k tomu všemu je k dispozici také živý průvodce (v našem případě průvodkyně s překvapivými odbornými znalostmi). V informačním centru jsme strávili téměř  2 hodiny. Za tu dobu jsme mohli získat hrubou představu o fungování jaderné elektrárny,  včetně problémů likvidace vyhořelého paliva. Podrobně rozebírat průběh prohlídky by v tomto případě asi bylo zbytečné, na názorech odpůrců nebo přívrženců jaderné energetiky by to stejně těžko něco změnilo a já se do osobního hodnocení v zájmu objektivity pouštět nebudu. Musíte se spokojit s komentářem u fotografií.

Exkurze v Dukovanech trvala téměř 2 hodiny, kolem půl páté odpoledne se naše malá kolona znovu seřadila k poslednímu přesunu. Cíl byl poměrně vzdálený, sportovní centrum Sportmax a jeho bowlingová dráha v Brně Bystrci. Sotva jsme vyrazili, potkali jsme v protisměru kolonu fiatů 127 (měli sraz v nedalekých Rouchovanech a ani oni nás nepřehlédli, jak jsem zjistil později). Zbytek cesty proběhl bez komplikací, nikdo se neztratil a do Brna nás dorazil plný počet. Po servisní pauze (Jirkovi 157 nesvítilo PP světlo a ani s pomocí všech přítomných se bohužel závadu nepodařilo odstranit) na sídlištním parkovišti jsme se chvíli před půl šestou nahrnuli do Sportmaxu. Na bowling se všichni těšili, byli mezi námi i profesionálové, kteří si přinesli vlastní obuv, Lálin měl dokonce u kufru mondea i sadu vlastních bowlingových koulí - ale nepoužil je, asi nám hru nechtěl zprotivit. Protože dráhy jsme měli zamluvené až od 18:00 do 20:00, bylo dost času i na šálek kávy. Přesně v 18:00 začal náš zápas. Nejdříve s technikou, uvést dráhy do provozu nebylo úplně jednoduché (možná proto, že to nakonec  bylo úplně jednoduché) a pak už s kuželkami a vlastní (ne)šikovností. Někomu to šlo lépe, někomu hůře (dalo by se říct i mizerně), ale bavili se všichni a o to šlo především. Proto nečekejte žádnou výsledkovou listinu, vyhráli prostě všichni. Dvě hodiny uběhly docela rychle a my jsme museli uvolnit prostor dalším hráčům. Program srazu byl vyčerpán, hodina pokročilá a před většinou z nás ještě kus cesty k domovu, takže po krátkém posezení v přilehlé kavárně jsme se rozešli i my poslední vytrvalci. A to bylo všechno. Ještě bych všem zúčastněným chtěl říct, že jsem rád, že přijeli a poděkovat jim za tu dobrou náladu, kterou si vzali s sebou. Příště doufám zase někdy nashle.

DR 053

Autoři fotografií: René 021, DR 053, Zdenal 066, Bártík 168