Ahoj Mikki a celé vedení klubu,

Posílám malý report z národního srazu. Byla to moje druhá letošní účast na srazech klubu CMC a opět z ní mám jen dobré pocity. Prostě parta lidí, která se vždy na srazech sejde nemá chybu. O organizátorech by se dalo hovořit taky jen v superlativech. Jak to tedy probíhalo z mého pohledu, včetně mých soukromých aktivit, které jsem se svou rodinou absolvoval.

Jelikož z Moravy do cíle u Koněpruských jeskyní je cesta daleká, vyrazili jsme s manželkou a nejmladší dcerkou již v 6h ráno směrem k Vyškovu na dálnici. Cestou jsme se stavili pro Ivoše (CMC164) s manželkou a společně jsme stále po dálnici přes Brno a Prahu s jednou zastávkou (osvědčená Melikana 84km) dojeli se svými Mondíky do cíle. Cestou jsme bedlivě pozorovali jestli náhodou nepotkáme další „klubáky“, ale bohužel se to povedlo až na závěrečných pěti kilometrech cesty, kdy se k nám připojila další dvě Mondea. Přesto, že jsme dojeli poměrně brzy, už jsme doplňovali první řadu na parkovišti a vzápětí se začala tvořit řada druhá - bylo jasné, že účast bude stát za to. Pozdravili jsme se s organizátory, známými i dosud neznámými tvářemi a vydali se na prohlídku jeskyní. Vzhledem k velkému počtu účastníků to probíhalo po jednotlivých skupinách. Z místa před vstupem do jeskyně je nádherný rozhled do dálky, ale taky přímo do „chřtánu“ velkolomu. Co se týká vlastních jeskyní, ty nemohou nás obyvatele Moravského krasu nadchnout. Byl jsem nemile překvapen ba přímo zklamán jejich zázemím (pokladna, WC apod.) Takhle nějak to v Moravském krasu vypadalo před privatizací. Z jeskyní jsme opět šli na parkoviště, kde už i druhá řada byla zaplněna, škoda že hostů se „škopky“ bylo tak málo. V plném proudu bylo předávání triček, samolepek apod. Probíhala prohlídka vozů, motorových prostorů, někdo lepil samolepku, někdo montoval podložky pod značku. Nejvíce ale trpěly panty u dveří Basicova Mondíka, neboť snad všichni chtěli vidět hit sezóny – nerezové prahové lišty s gravírováním. Mimochodem se opravdu povedly, jsou hezčí než ty moje originály od Forda.

Další program srazu pokračoval prvním společným přesunem na oběd do Loděnice. Přesto, že kolona vozidel dosahovala úctyhodné délky, organizátoři odvedli dobrou práci a v pohodě jsme dojeli a naskládali se na nádvoří restaurace. Však už nám všem vyhládlo, ale obsluha se předvedla v dobrém světle. Sotva jsme dosedli, hned jsme byli obslouženi a navíc nám to i chutnalo.

Druhý společný přesun byl organizován ke Chrustenické šachtě. Následovala prohlídka šachty, která snad nejen mě přímo uchvátila. Poutavé vyprávění průvodce a jízda důlním vláčkem patří k nezapomenutelným zážitkům. Jen mě bylo líto těch velmi malých dětí, které právě při jízdě vláčkem tmou musely prožívat hrůzné okamžiky.

Třetí hromadný přesun směřoval do kempu v Karlštejně. Jel jsem hodně ve předu kolony a po příjezdu před vjezd do kempu jsem byl překvapen druhou kolonou přijíždějící ke kempu z protisměru. Obyvatelé kempu museli valit oči, když do areálu z obou stran najížděly dle pravidla zipu podezřele stejná auta. Zatímco probíhala valná hromada členů klubu, ostatní účastníci srazu – většinou partnerky a děti zaujali místa v letní restauraci, ve které poté mnozí strávili podstatnou část noci. Prase se sice nepovedlo, ale kvůli tomu snad nikdo na sraz nejel.

Ráno se část účastníků vydala na motokáry a část na prohlídku hradu. My s Ivošem jsme patřili mezi ty druhé a nelitovali jsme. Přesto, že jsme neabsolvovali prohlídku vnitřních prostor, vycházka to byla nádherná.

Po prohlídce hradu a podhradí jsme se rozdělili, Ivoš ještě spěchal na Motokáry a my s dcerkou ku Praze. Chtě jsem využít situace k tomu, abych dcerce ukázal Prahu, ve které ještě nikdy nebyla. Využil jsem parkoviště P+R v Nových Butovicích, které je pro nás vesničany k nezaplacení (za pouhých 10Kč tam je auto hlídáno za plotem a závorou celý den) a metrem jsme pokračovali dál do historického centra.

Domů jsme se dostali v pořádku pozdě večer plni dojmů. Už se zase těšíme na další společná setkání.

Vilda CMC187