Blížil se dlouho očekávaný den a já pořád nevěděl, jestli se budu moci zúčastnit hned od rána na parkovišti u Delvity. Moje žena totiž ještě v sobotu ráno musela do práce a já na ni pořád naléhal, aby se pokusila vyměnit směny – škoda, že se to nepovedlo. Pak přišlo sobotní dopoledne. Vy už jste pomalu odjížděli na oběd do Myslivny a já ještě doma vyhlížel z okna manželku s Mondíkem. Konečně přijela a my si to pelášili k Brnu. Jak jsem kdysi ve fóru v tématu „Kolik vám jede Mondeo“ psal, že jsem ještě nejel více jak 160km/h, tak to už neplatí. Po zjištění, že jste ještě na obědě jsem zamířil k hotelu Myslivna. Co následovalo bylo úžasné. Vyhrazené parkoviště jen pro Mondea a na něm jen to jedno volné místo pro toho našeho Mondíka. Musel jsem dohnat svoji ztrátu ve vzájemném představení se členy klubu. Snažil jsem se představit a podat ruku všem, je to takový zvláštní pocit z virtuality internetu po stisk pravice. Dostal jsem pamětní list, visačku, vlaječku a při té příležitosti poznal Ivoše, který tyto milé pozornosti zajistil. A pak přišlo to pravé – jízda v koloně Mondeí, po části původního závodního okruhu, přes Bosonohy  k Masarykovu okruhu. Následoval nájezd na trať a tři okruhy jízdy. Po krátkém seznámení se zázemím závodního okruhu jsme vystoupali na střechu hlavní budovy a odtud měli možnost sledovat jeden závod motorek. Pro mě, který na Masarykáč chodí na závody a sedí v trávě to bylo srovnání, jaký výhled mají VIP hosté při důležitých akcích. Ukončení návštěvy bylo provázeno poutavým vyprávěním Radka (DR) o historii závodů v Brně, při kterém neopomněl „sprdnout“ jednoho „závodníka“ (já viděl dva), který se neřídil pokyny při jízdě po okruhu.

Opět v předlouhé koloně jsme odjížděli do Rajhradic na paintball. Překvapilo mě, že jsme na Veselce neodbočili vlevo na trať původního závodního okruhu, abychom projeli Baltisbergerovu zátočinu, slavnou Farinku, esíčka a zatáčku U lomu, tak jak DR sliboval. Omlouvám se, jestli jsem to blbě pochopil a mělo o tom být jen řečeno. O paintballu toho moc nenapíši, ten jsem musel přetrpět jako divák – nemám takovou zábavu rád. Tam zase mě „sprdla“ moje dcerka Eliška, protože v tom fofru ráno jsem jí zapomněl naložit kolečkové brusle a pak se trochu nudila. Čekal jsem, že u hřiště bude nějaký stánek s občerstvením, WC.

Večerní posezení v Ostrovačicích nemělo chybu, pod přístřeškem déšť nevadil, jídlo bylo výborné a nálada též. Zde jsem svoji účast na srazu ukončil, rozloučil se a spokojeně odjel přes Žebětín do Brna Bystrce na „Prygl“ (Brněnská přehrada) přespat na chatu. Po ranním dešti jste tůrovali motokáry a já na druhé straně Brna tůroval sekačku a myslel na Vás, jak se bavíte.

Tak takhle nějak jsem to viděl já. Dík patří pořadatelům, kteří to zvládli perfektně. Těšíme se další společná setkání.

Kulířov 20.6.2004