Tak, jako na každý sraz, i na tento jsem se těšil tak moc, že jsem nemohl dospat. Proto jsem řádově po sbalení základních věcí a velice ospalé přítelkyně nastoupil do den před tím vyleštěného Mondea a vyrazil z Plzně - směr Brno. Říkal jsem si, že to bude bezva víkend, bez problému a také jsem byl pevně přesvědčen, že se nikde neztratím - přeci jen to není můj první sraz a moje již více, než-li dvouleté vlastnictví řidičského oprávnění mi dávalo takový ten pocit jistoty, že dojedu. Nicméně krásno ze mě opadlo již v Praze - sice jsem věděl, že jedu do Brna, ale šipky na cedulích pořád a pořád nějak směrovaly na Karlovy Vary a já nevěděl, co s tím. No, ale po několikaminutovém bloudění po bezvadném pražském městském obchvatu jsem konečně uviděl nápis D1 a vydal se směrem na dálný východ. Po cestě jsem potkal jedno Mondeo, které jsem později identifikoval, že se zúčastnilo srazu, tak jsem měl radost, že se také s členy nevídám jen na srazech a "spanilých jízdách", ale i v běžném provozu .-)

Nicméně cesta byla dlouhá, na určené místo jsem dorazil asi kolem 9:00 ráno, již zde bylo několik spoluúčastníků, samozřejmě mně dobře známé tváře jako Mikki, Petrsa, Zdenal, Martin apod.

Prakticky do desáté hodiny se všici sešli, vyměnili názory, rozebrali trička a fešné kartičky s členským číslem a nickem. Komunikace byla příjemná, avšak z časových důvodů byla DRem ukončena a kolona řádově třiceti Mondeí se rozjela směrem k hotelu Myslivna.

Jelikož nejsem z Brna, cesta pro mě byla prakticky velice poučným prvkem, ještě dnes bych tam asi netrefil. Ovšem nakonec jsme se všichni ve zdraví sešli na velice, opakuji VELICE malém parkovišťátku před hotelem - no jak se tam parkovalo, o tom snad mohou vyprávět jen fotografie. No, ale nakonec se všechna auta nějak vtěsnala a mohlo se vyrazit na oběd.

Restaurace velice úhledná, klidná, tmavá - prostě idylka. K obědu byl zdařený řízeček s vařeným bramborem - tak jako na srazech minulých - pro všechny společný.

Po obědě další rozpravy na různá technická témata - ovšem rázný DRův hlas zakročil, že už musíme jet na okruh, abychom se tam vůbec stačili ohřát - vyrazili jsme.

Po cestách původně starého Masarykovo okruhu jsme se dostali do lesíka, kde již na nás čekal okruh nový. Nikdy jsem na takovém okruhu nebyl, takže pro mě to bylo doslova nádherné, se tam podívat - dokonce si zajezdit. Pravidla byla jasná - žádné závodění, 2x objet okruh a sjet z tratě.  Po vyjetí jsem byl mile překvapen vlastnostmi asfaltu - takové, kdyby byly všechny cesty, to by nehodovost na českých silnicích klesla o 70%! Taková to byla nádhera - ovšem finanční stránka údržby už je druhá strana mince. První zatáčka vlevo, mírně s kopce - lehce říznout a jen na to moc nešlapat, člověka to přeci jen táhne si na to pořádně DUPNOUT, že jo. No. Vše v pohodě - až na jednoho jedince, kterého asi onen pud sešlápnout přemluvil, takže mu bylo rázně a přede všemi vyčiněno :-) Ale jinak vše v pořádku.

Následovala prohlídka řídící věže - to bylo pro mě, pro člověka, co by snad i kuchyň ovládal přes počítač dalším skvělým zážitkem. Každá zatáčka je kamerována a natáčena, je přidáván zvuk, nádhera. V místnosti sedí zástupce hasičů, doktor, technici atd., takže hned, když se něco stane, je žlutý prapor a vyjíždí safetycar (když to ředitel závodu povolí) a vše je opět dáno do pořádku - prostě bezpečnost, jak má být :-)  Po shlédnutí místnosti a jednoho minizávůdku jakýchsi (nejspíše asi velice silných) motocyklů jsme se odebrali zpět ke svým čtyřkolým miláčkům. Několik lidí nás již opustilo, takže jsme nejezdili v úplně plném počtu, ale i tak to za to stálo - vyrazili jsme na PaintBall!!
 

PaintBallu jsem se nezúčastnil, protože bohužel neholduji takovým sportům, ale alespoň jsem povětšinu doby strávil s Mikkim v jeho limuzínce nad CD s rockovou muzikou a konverzací, za kterou by se ani hudební kritici nestyděli :-)
 

Lehký deštík sice malinko ochladil, avšak náladu rozhodně nepokazil. Už nás čekal jen camp - hurá do něj. Kolona se vydala cestou - necestou, po dálnici - tam jsem se samozřejmě ztratil, protože vlivem rozpadnutí jsem žádné mondeo neviděl, kromě asi jen několika za mnou jedoucích, holt to zbylo na mně, abych vedl - samozřejmě jsem se netrefil do správného výjezdu, tak jsme si udělali
jestě kraťoučkou projížďku po okolí Brna, než jsme do toliko již chtěných Ostrovačic dorazili.

Zde již na nás čekalo propečené masíčko, takže stačilo prakticky jen zaparkovat a už to bylo. K jídlu nám hrála televize - zrovna se hrál fotbalový zápas, jestli to bylo tím, že jsme tam byli s klubem, či co, ale porazili jsme Holandsko, no. Krása. Ale to sem nepatří. Do pozdních večerních hodin jsme se udržovali při životě oním masíčkem a různými typy nápojů. Já - člověk, co vstával v 5 hodin (a večer předtím šel spát asi v 1 ráno) jsem byl již značně znaven, takže jsem se rozhodl postavit bydlo - náš vypůjčený stan. V momentě, kdy alespoň na chvilku přestalo pršet jsme se s Mikkim a přítelkyní vydali stan "zprovoznit". Jaké bylo naše překvapení, že v půl jedenácté večer už je tma a nevidíme na to :-) Nicméně světlo bylo, protože časem se jistá část osazenstva přesunula právě k "místu činu" a fotila, jak jen stačila ony nešiky, kterým to nešlo postavit. Nicméně dílko se vydařilo, dokonce ráno bylo i sucho a neutopili jsme se.

Vzhledem k již značně sychravému počasí jsme se s Mikkim rozhodli, že na slíbené motokáry již nepojedeme a raději vyrazíme k domovům. I tak jsme učinili, po rozloučení a vrácení plastových obalů od kartiček jejich autorovi.
 

Cesta zpět byla fajn, v klidu, málo provozu, hezké počasí - prostě fajn, až na smutek, že se s lidmi z CMC uvidím až zase někdy příště! Takže jen tak dále, takové srazy dělat!