8. regionální středočeský sraz v Kladně (21.3.2004)

Program:

09.00 - 10.00 - Shromažďování, trička, podložky, samolepky
10.00 - 10.30 - Přesun do Lán
10.30 - 11.30 - Muzeum sportovních vozů Lány
11.30 - 12.00 - Přesun do Kladna
12.00 - 13.30 - Oběd, restaurace U zlatého selátka

13.30 - 14.00 - Přesun do Vinařic
14.00 - 16.45 - Hornický skanzen Mayrau Vinařice

16.45 - 17.00 - Přesun do Kladna

17.30 - 19.00 - Večeře, restaurace Gomé

Účastníci

Průběh

    Den začal nevalně. S blížící se devátou hodinou se nebe kabonilo čím dál víc a ani ne půlhodinu před začátkem nás mraky obdařily pořádnou nadílkou vody. Děsila mě představa, že celou první hodinu všichni stojíme na dešti, ale nakonec i vyšší mocnosti uznaly, že tolik Mondeí pohromadě není každý den, ustrnuly se a vodu si nechaly na někdy jindy. Předsednictvo se sešlo u admina (to jako u mě, víme) doma a když jsme se všichni přihnali v 9.00 na prakoviště u Penny, už zdaleka nebylo prázdné.

    V tu chvíli začal ten správný frmol, seznamování, předávání triček, samolepek, podložek, výběr peněz. Za ruch kolem triček vydávaných přímo z Martinova kombíku by se nemusela stydět leckterá vietnamská tržnice. Takže není divu, že jsem se trochu lekl, když se na parkovišti objevilo policejní auto, ale naštěstí šlo o Bundovu kamarádku. Kdyby vypadali všichni příslušníci policie jako ona, měla by jistě PČR u našeho národa mnohem lepší pověst a větší respekt.

    Krátce po 10. hodině začalo šikování a pomalu jsme se jali opouštět Kladno. Vše jsem sice viděl jen ve zpětném zrcátku, ale kolona to byla impozantní. O tom, že nás nebylo málo, svědčí fakt, že konec našeho štrůdlu se mi nepodařilo zahlédnout ani na nejdelší rovince. Malinko jsme podráždili ty, kteří se pokoušeli dostat z vedlejší na hlavní silnice, po které se my šinuli závrtnou rychlostí. Díky tomu se nám však podařilo udržet celistvost i přes nekalé nástrahy ČD, které nás vyzvaly na souboj spuštěnými závorami. Nejen, že se jim to nepovedlo, ale i náš "vlak" byl delší. Na cestě tam i zpátky jsme si vychutnávali udivené obličeje nicnetušících stařenek, naivních batolat i poněkud vyplesklé hradní stráže v Lánech.

    V Lánech jsme kompletně obsadili malé parkoviště u muzea závodních vozů a jako šedesátihlavá saň vtrhli do muzea. Hádejte, který exponát byl jednoznačně nejfocenějším objektem v muzeu? Ne, nebyla to ničí manželka, ale samozřejmě okruhové Mondeo (viz foto dole).

    Nevím, jak ostatní, ale já už měl hlad a pekelně se těšil na svíčkovou u Zlatého selátka. Cesta z Lán byla ještě hladší než cesta tam, čekalo nás méně nástrah. Před restaurací jsme suverénně obsadili celou jednosměrnou ulici. Opět udivené tváře, tentokrát za záclonami oken domků. Oběd byl fajn, moc volných míst nezbylo a podařilo se i rozdat dlouho očekávané vyřezávané samolepky. Nebylo to na dlouhé zdržování, byli jsme již hlášeni v dolu Mayrau, kde kvůli nám vyčlenili jednoho průvodce navíc.

    Také přesun zbylého jádra směrem k vinařické věznici byl hladký. Auta jsme nechali v zakázaném prostoru před věznicí a vzhůru dolů do dolů. Jeden z průvodců se vyjádřil: "... noo nejdřív jsme mysleli, že jedou nějaký pracháči navštívit komplice do lapáku, ale když těch fordů bylo tolik, pochopili jsme, že je to ta naše exkurze ...". Prohlídka byla dlouhá a mohla být ještě delší, nebýt "rychlého" průvodce navíc (kdo se zúčastnil, VÍ). Jedním z nejhlubších zážitků byli jistě oběšenci (viz fotky) a útulnost sociálních zařízení. Taktéž výstavka hornického umění zaujala především pány. Exkurze byla dalším sítem účastníků

    Poslední zbylé a přežilé jsem dovedl zpět do Kladna do útulné restaurace Gomé na zakončení srazu (já už měl zase hlad :o( - v dolech člověk vyhládne). Dalo by se psát mnohem víc, ale místo jest omezeno ... howgh.

Mikki

Fotky

autoři: Mikki 001, Hooby 006, Petrsa 020, DR 053, Ghostík 087

autor: Milan 107