4. regionální středočeský sraz v Dobříši (18.10.2003)

Účastníci

Průběh

        Vyrazil jsem v 7.30 z domova, byl celkem slušný mráz, takže došlo i na škrábání auta. Pak už za doprovodu melancholických Candlemass jsem zamířil směr Dobříš. Před výjezdem z města mi jakási škodovka s přívěsem odbočila do zadního nárazníku a tupá rána ze zadní části auta ve mně okamžitě vyvolala nechtěnou reflexi konce minulého srazu. Naštěstí plast nárazníku statečně propružil a kromě lehké vrstvičky kaučuku na něm se nic nestalo. Pak už se den projasnil sluncem vycházejícím nad lesem a den se přehoupl do své optimističtější části.

        Do Dobříše to byla necelá hodinka a s úderem 8.30 jsem vplul na náměstí. V hlavě mi zněla Klusova slova o ošklivém zeleném nákupním středisku. Což o to, středisek jsem viděl několik, jen ta zelená nikde. Ostatně, ta zelená Kluse provázela úspěšně celým dnem, kdo by si nerýpnul, když původně zelený dům přišel o svou jarní barvu. Nicméně za chvíli se vynořilo Klusovo Mondeo. Chvíli poté dorazili jeho rodiče v ukázkové Mk. III 2.5 V6 Ghia, která se tak stala bonusovou položkou programu srazu. Následoval přesun na parkoviště za rybníkem Papež u sídliště, kam nás dovedl Klus. Ještěže tak, netrefil bych tam ani dnes :o). Přestože se jednalo o místo umně ukryté, všem zúčastněným se jej podařilo najít. Někdo nakousl otázku klimatizace, ale vzhledem k tomu, že jsme se všichni celkem klepali zimou a snažili se stát aspoň trochu v záři vycházejícího slunce, téma brzy zapadlo.

        Těžko říct, zda nás k tomu dohnala touha po poznání a kultuře nebo živočišná touha po teple, ale po krátké diskusi a prohlídce Mk. III (za kterou by se ani celníci nestyděli) jsme vyrazili směr Strž. Tak jako po zbytek dne nás vedl Klus. Tam jsme dorazili zdárně a správkyně muzea nás dokonce dojemně vítala se slzami v očích. Zřejmě nebyla zvyklá na partu 6 třicátníků (s výjimkou Kluse) a jedné dámy a psa prahnoucích po datech z života páně Karla Čapka. Nakonec se ukázalo, že slzy nebyly od dojetí, ale od kotle bránícího se zažehnutí. Muzeum pohledné, zahrada stižená podzimem ještě půvabnější, idylka, zvlášť my, co máme co dočinění s Prahou, jsme to ocenili.

        Dost bylo kultury, na řadu přišly opět nízké pudy. Tentokráte hlad. Stará Huť se ukázala v tomto ohledu neplodnou a proto jsme se nasměrovali na Nový Knín. Když už jsme dostatečně blokovali úzkou okresku sevřenou formací šesti vozů, Klus se ještě pro jistotu rozhodl zastavit stopařům, takže auta za námi se nestačila divit. Stopaři byli vůbec výborný kauf, jejich tip na výbornou hospodu nás vyhladovělé důsledně prohnal po celém Novém Kníně, abychom nakonec zakotvili v hospodě, u které jsme parkovali.

        Po obědě se s námi rozloučil Ota a zbytek se vydal zpět do Dobříše za další kulturou. Na řadě byl zámek se skvostnou zahradou. Nevím jak koho, ale mě absolutně dostala všudypřítomná "kapusta" (okrasné zelí) v barvě bílé a fialové. Netušil jsem, že ji lze pojmout tak dekorativně. Nicméně dojem poněkud kazila latentní vzpomínka na kapustovou polévku z naší závodní vývařovny (to je její druhá strana). Zahrada nádherná, nemá smysl se rozplývat, leccos je znát z fotografií. Všude hromady napadaného listí, romantika, nostalgie, prostě podzim.

        Vzhledem k rodinám čekajícím na návrat svých hlav z toulek, byla nakonec zrušena prohlídka zámku samotného a kolem 14.15 jsme se rozjeli k domovům. Srazu zdar, jeho účastníkům zvlášť, já jsem spokojen :o).

Mikki 001

Fotky